Není pohádka jako pohádka.
Některé známe od dětství, kdy nám je vyprávěli rodiče a prarodiče. Později jsme si pohádky sami četli. Mnoho pohádek jsme sledovali v televizi nebo v kině.
Ale co tak si vlastně vymyslet a napsat nějakou pohádku sami?
Žáci 4. A se o to pokusili během koronavirové karantény. Všem se to moc povedlo. Přečtěte si alespoň dvě z nich.

Mgr. Alžběta Veselá

 O medvědovi a myšce

Byl jednou jeden medvěd. Šel lesem a uslyšel slabounký pískot. Říkal si, co to může být? A vtom to uviděl. U jeho nohy ležela past a v ní byla chycená myška. Vysvobodil ji a myška řekla: „ Když budeš něco potřebovat, vzpomeň si, ráda ti pomůžu.“ Medvěd si pomyslel, v čem by mu asi myška mohla pomoct.

Uběhl rok, měsíc a den a medvěda začalo něco svědit v kožichu. Říkal si, že to bude asi blecha. Ale jak se jí zbavit? Vtom si vzpomněl na myšku. Zavolal na ni: „ Myško, myško!“ Vtom se myška objevila. „ Co potřebuješ, medvěde?“ „Mám v kožichu blechu, zbavíš mě jí?“ „Ráda,“ odpověděla myška. A vlezla si medvědovi do kožichu a blechy ho zbavila. A to je konec.

Anička Pijáčková, 4. A

Pohádka o kouzelném lese

Už je to tak 1000 let, co tento kouzelný les vznikl. Stalo se to však úplnou náhodou. Když jednou jedna víla letěla nad úplně normálním lesem, tak z ní spadla třpytka a náhle se proměnil v kouzelný les. Najednou veverka uměla létat a ptáci zas skákat po stromech.

Všichni obyvatelé lesa byli šťastní, až na medvěda, protože nic jiného neuměl. Byl z toho velmi smutný. Zvlášť, když se mu všechna ostatní zvířátka smála. Po nějaké době se s tím naučil žít, ale bylo to velmi těžké. Už si zvykl, že bude nejhorší zvířátko v lese, i když si to nechtěl připustit. Sám věděl, že je lepší zase v něčem jiném, ale zvířátka to tak neviděla.

Jednou se však víla opět objevila a tentokrát letěla až k medvědovi domů. Ptá se medvěda: „Copak tě trápí?“ „Mě trápí to, že se mi zvířátka posmívají za to, že nic neumím.“ „Neboj, já to zařídím,“ a odletěla. Potom medvěd vyšel ven a zjistil, že má tu nejlepší schopnost na světě. Dostal totiž schopnost, že se může přeměňovat ze zvířete na zvíře. Od té doby si nikdo nezáviděl a žili šťastně až do smrti.

Simča Skotáková, 4. A